První myšlenka na stavbu kostela je doložena po II. Světové válce v roce 1946. V čele širokého kostelního výboru byl tehdejší bánovský farář P. Josef Glos a výkonným předsedou a hlavním iniciátorem pan Martin Petrůj z č. 184. Byly vypracovány plány a pro stavbu nového kostela byl vybrán střed obce. Připravoval se materiál, kámen z místní skály, dřevo z místních lesů, krytina, vápno a podobně. Celá dědina žila touto přípravou. Bohužel, přišel tzv. „Vítězný únor“ 1948 a vše bylo ukončeno. Postupně byl občany všechen materiál „nějak“ rozebrán. Byl to svým rozsahem největší pokus o stavbu kostela v Suché Lozi.
Druhý pokus o stavbu kostela se uskutečnil v roce 1968, ovšem bylo to jen jakési oživení myšlenky. Kostel měl stát na místě dnešní mateřské školy. Když se v roce 1969 v Bánově udílela svátost biřmování, navštívil naši obec na pozvání tehdejšího starosty Martina Beníčka biskup Štěpán kardinál Trochta. Za hojné účasti věřících pan kardinál požehnal místo plánované stavby, ale bohužel, vývoj událostí po roce 1969 opět vše zastavil.
Když v roce 1989 padla totalita, opět se oživil zájem věřících v Suché Lozi o stavbu kostela. Již v dubnu 1990 začaly v obřadní síni v Suché Lozi pravidelné nedělní bohoslužby. Byla provedena anketa, zda upravit stávající obřadní síň, nebo postavit nový kostel. Tehdejší farář P. Václav Vrba a mnozí další věřící se klonili pro kostel nový. Bylo navrženo několik míst, proběhla četná jednání, nakonec byl ke stavbě kostela vybrán prostor uprostřed obce. Byl zvolen nový kostelní výbor, který se však názorově dělil. Přicházeli a odcházeli noví a noví členové. Předsedou byl zvolen pan František Vystrčil, který tuto funkci obětavě vykonával. Četná shromáždění ke stavbě kostela nekončila dobře, zkrátka velmi těžké začátky. Velkým povzbuzením a závazkem byl základní kámen, posvěcený Svatým otce Janem Pavlem II. s tímto textem: „Základní kámen kostela v Suché Lozi posvětil na Velehradě 22. dubna 1990 Svatý otec Jan Pavel II.“
Téměř tři roky se zajišťovaly plány, patřičná povolení a stavební materiál. Návrh kostela společně připravovali Ing. Arch. Tomáš Černoušek († 2001) a Ing. František Zajíček, oba z Olomouce. Konečná podoba kostela včetně interiéru je dílem Ing. Františka Zajíčka. Kostel se stavěl v letech 1994–1999.
Konkurs na dodavatele vyhrál pan Martin Navláčil, majitel stavební firmy ze Zlína. Zemní práce začaly v roce 1994 a o rok později byla ukončena věž. Od roku 1996 pokračovala na stavbě firma SOPOS z Dubu nad Moravou, která dílo dokončila. Ovšem nelze opomenout obrovské úsilí dobrovolníků z řad občanů, zvláště důchodců, kteří na stavbě odpracovali 65.000 brigádnických hodin. Zapomenout nelze ani na nesmírné úsilí faráře Václava Vrby, na němž ležela největší tíha zodpovědnosti.
Občané už dříve rozhodli, že kostel zasvětí svaté Ludmile, české světici. Jistě i ona jim byla nápomocna v tom, že 22. 8. 1999 byl kostel posvěcen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem.
Na vnitřní výzdobě kostela se podílel malíř, sochař a keramik Lubomír Dostál (*1950) z Horní Loděnice, který zhotovil sochy na oltářním reliéfu. Uprostřed je sv. Ludmila se sv. Václavem, vlevo sv. Josef s párem holoubat a vpravo P. Maria s Ježíškem. Sochy jsou z topolového dřeva. Křížová cesta je z terakoty (pálená hlína) a její autorkou je výtvarnice Markéta Kuxová (*1950) z Horní Loděnice.
Kostel je kruhového tvaru o vnitřním průměru 20 metrů, maximální výška v lodi činí 18 metrů, výška věže 29 metrů (zdivo), výška věže včetně střechy a kříže 39 metrů.
První myšlenka na stavbu kostela je doložena po II. Světové válce v roce 1946. V čele širokého kostelního výboru byl tehdejší bánovský farář P. Josef Glos a výkonným předsedou a hlavním iniciátorem pan Martin Petrůj z č. 184. Byly vypracovány plány a pro stavbu nového kostela byl vybrán střed obce. Připravoval se materiál, kámen z místní skály, dřevo z místních lesů, krytina, vápno a podobně. Celá dědina žila touto přípravou. Bohužel, přišel tzv. „Vítězný únor“ 1948 a vše bylo ukončeno. Postupně byl občany všechen materiál „nějak“ rozebrán. Byl to svým rozsahem největší pokus o stavbu kostela v Suché Lozi.
Druhý pokus o stavbu kostela se uskutečnil v roce 1968, ovšem bylo to jen jakési oživení myšlenky. Kostel měl stát na místě dnešní mateřské školy. Když se v roce 1969 v Bánově udílela svátost biřmování, navštívil naši obec na pozvání tehdejšího starosty Martina Beníčka biskup Štěpán kardinál Trochta. Za hojné účasti věřících pan kardinál požehnal místo plánované stavby, ale bohužel, vývoj událostí po roce 1969 opět vše zastavil.
Když v roce 1989 padla totalita, opět se oživil zájem věřících v Suché Lozi o stavbu kostela. Již v dubnu 1990 začaly v obřadní síni v Suché Lozi pravidelné nedělní bohoslužby. Byla provedena anketa, zda upravit stávající obřadní síň, nebo postavit nový kostel. Tehdejší farář P. Václav Vrba a mnozí další věřící se klonili pro kostel nový. Bylo navrženo několik míst, proběhla četná jednání, nakonec byl ke stavbě kostela vybrán prostor uprostřed obce. Byl zvolen nový kostelní výbor, který se však názorově dělil. Přicházeli a odcházeli noví a noví členové. Předsedou byl zvolen pan František Vystrčil, který tuto funkci obětavě vykonával. Četná shromáždění ke stavbě kostela nekončila dobře, zkrátka velmi těžké začátky. Velkým povzbuzením a závazkem byl základní kámen, posvěcený Svatým otce Janem Pavlem II. s tímto textem: „Základní kámen kostela v Suché Lozi posvětil na Velehradě 22. dubna 1990 Svatý otec Jan Pavel II.“
Téměř tři roky se zajišťovaly plány, patřičná povolení a stavební materiál. Návrh kostela společně připravovali Ing. Arch. Tomáš Černoušek († 2001) a Ing. František Zajíček, oba z Olomouce. Konečná podoba kostela včetně interiéru je dílem Ing. Františka Zajíčka. Kostel se stavěl v letech 1994–1999.
Konkurs na dodavatele vyhrál pan Martin Navláčil, majitel stavební firmy ze Zlína. Zemní práce začaly v roce 1994 a o rok později byla ukončena věž. Od roku 1996 pokračovala na stavbě firma SOPOS z Dubu nad Moravou, která dílo dokončila. Ovšem nelze opomenout obrovské úsilí dobrovolníků z řad občanů, zvláště důchodců, kteří na stavbě odpracovali 65.000 brigádnických hodin. Zapomenout nelze ani na nesmírné úsilí faráře Václava Vrby, na němž ležela největší tíha zodpovědnosti.
Občané už dříve rozhodli, že kostel zasvětí svaté Ludmile, české světici. Jistě i ona jim byla nápomocna v tom, že 22. 8. 1999 byl kostel posvěcen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem.
Na vnitřní výzdobě kostela se podílel malíř, sochař a keramik Lubomír Dostál (*1950) z Horní Loděnice, který zhotovil sochy na oltářním reliéfu. Uprostřed je sv. Ludmila se sv. Václavem, vlevo sv. Josef s párem holoubat a vpravo P. Maria s Ježíškem. Sochy jsou z topolového dřeva. Křížová cesta je z terakoty (pálená hlína) a její autorkou je výtvarnice Markéta Kuxová (*1950) z Horní Loděnice.
Kostel je kruhového tvaru o vnitřním průměru 20 metrů, maximální výška v lodi činí 18 metrů, výška věže 29 metrů (zdivo), výška věže včetně střechy a kříže 39 metrů.