OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Římskokatolická farnost Bánov

STAVBA KOSTELA SV. LUDMILY V SUCHÉ LOZI

Obec Suchá Loz se rozprostírá na úbočích Bílých Karpat po obou stranách říčky Bystřičky. První zmínka o obci pochází z roku 1261, patří tedy mezi nejstarší obce oblasti Uherskobrodska. V dějinách patřila k různým panstvím a obyvatelé se zabývali převážně zemědělstvím. Její název se několikrát měnil a pravděpodobné pochází od označení pro „suché vrbové proutí.“. Dnešní název se ustálil ve třicátých letech 20. století.

Historicky se obec vyvíjela s celým blízkým okolím, zvláště pak s Uherským Brodem a blízkým Bánovem. Protože obec leží v pohraničí, docházelo zde často k nájezdům a drancování, mnoho obyvatel bylo pobito. Velkou katastrofou byla morová rána, která několikrát postihla obec. Na památku jejího ukončení byla v roce 1866 postavena kaple zasvěcená sv. Rochu, který je vzýván jako patron a ochránce proti moru. V obci jsou ještě další dvě kaple, starší pochází z konce 18. století, je postavena nad obcí v trati Krůhy a zasvěcena sv. Petru a Pavlu. Další kaplička uprostřed obce je zasvěcena sv. Cyrilu a Metoději a je z počátku 19. století. Kaple svědčí o zbožnosti místních obyvatel a při příležitosti svátků jejich patronů se zde konaly poutě. U kaple sv. Rocha byla také v čase kolem jeho svátku slavnostní bohoslužba a z této pouti se staly místní tzv. „rochové hody“. Řada kamenných soch a křížů v obci je projevem vděčnosti, nebo rodinných tragédií místních občanů.

Obec Suchá Loz spadá odedávna pod bánovskou farnost. Kromě cest na bohoslužby a k udílení svátostí, byli místní až do zřízení hřbitova v Suché Lozi roku 1953, v Bánově také pohřbíváni.

Ze Suché Lozi pocházejí tito kněží: P. Josef Beníček, vysvěcen 1988, nyní působí v Pustiměři, P. František Beníček, vysvěcen 1994, tragicky zemřel 7. 1. 2009 a P. Miroslav Horňák, vysvěcen 2005, nyní působí ve Velkých Heralticích na Opavsku.

První myšlenka na stavbu kostela je doložena po II. Světové válce v roce 1946. V čele širokého kostelního výboru byl tehdejší bánovský farář P. Josef Glos a výkonným předsedou a hlavním iniciátorem pan Martin Petrůj z č. 184. Byly vypracovány plány a pro stavbu nového kostela byl vybrán střed obce. Připravoval se materiál, kámen z místní skály, dřevo z místních lesů, krytina, vápno a podobně. Celá dědina žila touto přípravou. Bohužel, přišel tzv. „Vítězný únor“ 1948 a vše bylo ukončeno. Postupně byl občany všechen materiál „nějak“ rozebrán. Byl to svým rozsahem největší pokus o stavbu kostela v Suché Lozi.

Druhý pokus o stavbu kostela se uskutečnil v roce 1968, ovšem bylo to jen jakési oživení myšlenky. Kostel měl stát na místě dnešní mateřské školy. Když se v roce 1969 v Bánově udílela svátost biřmování, navštívil naši obec na pozvání tehdejšího starosty Martina Beníčka biskup Štěpán kardinál Trochta. Za hojné účasti věřících pan kardinál požehnal místo plánované stavby, ale bohužel, vývoj událostí po roce 1969 opět vše zastavil.

Když v roce 1989 padla totalita, opět se oživil zájem věřících v Suché Lozi o stavbu kostela. Již v dubnu 1990 začaly v obřadní síni v Suché Lozi pravidelné nedělní bohoslužby. Byla provedena anketa, zda upravit stávající obřadní síň, nebo postavit nový kostel. Tehdejší farář P. Václav Vrba a mnozí další věřící se klonili pro kostel nový. Bylo navrženo několik míst, proběhla četná jednání, nakonec byl ke stavbě kostela vybrán prostor uprostřed obce. Byl zvolen nový kostelní výbor, který se však názorově dělil. Přicházeli a odcházeli noví a noví členové. Předsedou byl zvolen pan František Vystrčil, který tuto funkci obětavě vykonával. Četná shromáždění ke stavbě kostela nekončila dobře, zkrátka velmi těžké začátky. Velkým povzbuzením a závazkem byl základní kámen, posvěcený Svatým otce Janem Pavlem II. s tímto textem: „Základní kámen kostela v Suché Lozi posvětil na Velehradě 22. dubna 1990 Svatý otec Jan Pavel II.“

Téměř tři roky se zajišťovaly plány, patřičná povolení a stavební materiál. Návrh kostela společně připravovali Ing. Arch. Tomáš Černoušek († 2001) a Ing. František Zajíček, oba z Olomouce. Konečná podoba kostela včetně interiéru je dílem Ing. Františka Zajíčka. Kostel se stavěl v letech 1994–1999.  

Konkurs na dodavatele vyhrál pan Martin Navláčil, majitel stavební firmy ze Zlína. Zemní práce začaly v roce 1994 a o rok později byla ukončena věž. Od roku 1996 pokračovala na stavbě firma SOPOS z Dubu nad Moravou, která dílo dokončila. Ovšem nelze opomenout obrovské úsilí dobrovolníků z řad občanů, zvláště důchodců, kteří na stavbě odpracovali 58.000 brigádnických hodin. Zapomenout nelze ani na nesmírné úsilí faráře Václava Vrby, na němž ležela největší tíha zodpovědnosti.

Občané už dříve rozhodli, že kostel zasvětí svaté Ludmile, české světici. Jistě i ona jim byla nápomocna v tom, že 22. 8. 1999 byl kostel posvěcen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem.

Na vnitřní výzdobě kostela se podílel malíř, sochař a keramik Lubomír Dostál (*1950) z Horní Loděnice, který zhotovil sochy na oltářním reliéfu. Uprostřed je sv. Ludmila se sv. Václavem, vlevo sv. Josef s párem holoubat a vpravo P. Maria s Ježíškem. Sochy jsou z topolového dřeva. Křížová cesta je z terakoty (pálená hlína) a její autorkou je výtvarnice Markéta Kuxová (*1950) z Horní Loděnice.

Kostel je kruhového tvaru o vnitřním průměru 20 metrů, maximální výška v lodi činí 16 metrů, výška věže 29 metrů (zdivo), výška věže včetně střechy a kříže 29 metrů.

 

Hasičům.CZ - sponzor stránek